BTW: Vejce na stromě

BTW_dé_logo„Tak to už by stačilo! Jak takhle mám něco vůbec udělat?“ Vykoukla jsem zvědavě z kuchyňského okna, byť mi bylo jasné, o co tam jde – mám svoje zkušenosti. Snaha hrabat listí a uklízet zahradu ve společnosti dvou hravých fen a dvou žlutých plastových vajec nemohla dopadnout jinak.

BTW: O únavě

BTW_dé_logoNakláním se nad postýlkou a dělám blbiny. Čtyřměsíční miminko moji snahu oceňuje – směje se na mě bezzubým úsměvem nemluvňat, mrská v nelíčeném nadšení ručkama, kope nohama a vesele výská. Chvilku poté najednou chlapeček zakňourá, tělo mu zvláční a v příštím momentě už spí. Zjevně toho na něj bylo už moc.

BTW: Jak přežít demokracii

BTW_dé_logoNemáte taky pocit, že původně s radostí slavený svátek 17. listopadu, pojmenovaný Den boje za svobodu a demokracii, se nám s postupujícím časem propadá do jistých chmur? Natož, když svátek vyjde na neděli a lidé si tak ani neužijí volný den.

BTW: O poslušnosti

BTW_dé_logo„Já tu kozu snad přetrhnu vejpůl…“ Rozjívená bílá vlčka kolem mě lítá v rychlých kruzích a bezostyšně se mi směje, zatímco se snažím si vyčistit čenichem opatlané brýle. Puberta momentálně drží mladou fenku cele ve svých drápech, takže ji její vlastní mozek někdy nedokáže dohonit.

BTW: Jeden nikdy nemůže být nikdy dost opatrnej!

No tak, Ari, hop! Koukej, jak to Berry umí!“ Je skoro půlnoc, stojím se psima v parku na sídlišti u velkých kamenů, které připomínají takové ty cirkusové bubny, na kterých cvičí zvířata. Jeden nižší, druhý vyšší, o kousek dál potom skupina dalších tří.

BTW: Co bude za deset let?

Dej mi pokoj! Já vím, že jsi doprala, ale nejsem žádnej cvičenej ohař, abych přilítla na písknutí. A ty mě taky neštvi, budíku, ono to maso ještě pár minut snese. Ale ne – ještě sušička a varná konvice. Co jsem komu udělala, že si tady na mě kde co hvízdne a já musím letět?

BTW: Věděla to!

Šla jsem po ránu se psima po naší louce a nechala holky, aby si oběhly kočičí stopy, zatímco jsem střehla na to, aby mi neušla případná přítomná kočka. Ariberry sice kočky jen honí, ale neloví, ale stejně je lépe tomu předejít – pokud to tedy jde.

BTW: Soukvil

Beru do ruky psí hřeben, schovávám ho do otočené dlaně, aby nebyl hned vidět, a vycházím z Domu na zápraží. „Holky, kde jste?“ Zpoza rohu se vyřítí černobílé duo a očekává legraci. „Jdeme ven? Máš něco dobrého? Budeš házet míček? Nebo dokonce… vejce???“

BTW: Hudba motorů

„Taktaktaktaktak…“ Pomalý, jasný klapavý zvuk avizoval nějaký motor, ale rozhodně jsem nepoznala, čemu by mohl patřit – auto určitě ne, motorka ani náhodou. Co to jen může být?

BTW: Večírek při svíčkách

Bylo to vždy skoro stejné. Lezavě studený večer obvykle okořeněný mlhou, všude kolem je plno teple oblečených lidí, spěchajících v podstatě jedním směrem. Jsou slyšet zvuky tlumeného hovoru, cítím ostrou vůni chvojí doprovázenou jemnějším pachem rozehřátého vosku. Tmavá masa rozsáhlých Olšanských hřbitovů pomrkává tisícem světýlek, občas svítících dokonce i v té nejstarší části hřbitovů, nad kterou je okno mého pokoje.