Nedávno jsem něco hledala v jedné z našich knihoven a opět mi padl zrak na knihu, kterou jsem nevzala do ruky už celou věčnost. Dokonce bych byla radši, kdybych ji nikdy nečetla. Je to Sofiina volba od Williama Styrona. Z mého pohledu je to děsivá výpověď o tom, jak snaha volit menší zlo vede do pekla. V běžném životě potom k pochybnostem a frustraci.

Příběh Sofie je příběhem špatných rozhodnutí, ke kterým ji vedla snaha zvolit vždy menší zlo z těch, které jí nacismus vnutil. Dokud volila za sebe, mohla s tím žít. Když ale musela zvolit, které ze svých dětí poslat na smrt, už se dostala za hranu snesitelnosti.

Ano, její strašlivé volby byly diktovány nacistickými praktikami a navíc, je to přece jenom kniha. Ovšem i když abstrahujeme od toho, že na světě je pořád dost podobných režimů či „jen“ smrtelná bída, která lidi stále staví před podobné volby, ani my nejsme nijak zvlášť chráněni.

Začnu trochu extrémním příkladem. Vezměte třeba těhotné ženy, kterým nevyšly správně genetické či jiné testy a ony jsou postaveny před dilema – donosit dítě, které možná bude těžce postižené, nebo jít na potrat? Ale to dítě se může narodit i zdravé… Co zvolit?

Z těch snazších je to potom třeba volba, zda odejít za dobrou prací a ztratit na delší dobu naději na normální rodinný život, nebo zůstat doma a jen doufat, že se nějaká práce najde – nebo nenajde. Či ten notoricky se opakující problém – jakou stranu zvolit v příštích volbách?

V novinách čteme o menším zlu velmi často – novinářům se ta fráze líbí. Judaismus a křesťanství principiálně odmítají zlo, a to v jakémkoliv množství, byť jeho existenci samozřejmě nepopírají. „Menší zlo“ tedy z jejich pohledu neexistuje. Jenže… život tyhle otázky přináší a kompromisy si vynucuje. Jak se tedy k menšímu zlu postavit?

Pokud se opravdu nedokážeme takové volbě ubránit, je třeba si pamatovat, že zlo je vždy zlo, i kdyby bylo menší. A tím, že ho zvolíme, se dobrým nestane. Můžeme si ale zkusit otázku otočit a hledat ve svých volbách dobro. Ano, je to trochu alibistické. Dobro je komplikovaná hodnota, ale pokud ho svojí volbou nějakým způsobem vytváříme, žije se nám – a to nejen se sebou samými – přece jen lépe.